Cena digitálního ráje
Mottem doby je pohodlí. Nenechme si komplikovat život při překračování hranic hraničními kontrolami. Je mnohem pohodlnější prosvištět pomyslné linie bez povšimnutí. Proč tahat tašku plnou přehršle dokumentů potřebných k jednání na úřadech či návštěvě lékaře, když se všechny vejdou do čipu naší budoucí univerzální digitální ID karty (o implantátech nemluvě). O kolik pohodlnější je už dnes přiložit plastovou kartičku, všudypřítomný mobilní telefon či dokonce takřka neviditelný prstýnek s funkcí NFC k čtečce u pokladny, než s sebou všude tahat nepohodlný balíček papírových bankovek či dokonce zatěžující mince. V peněžence zabere karta méně místa, navíc přispívá k ochraně přírody (když je recyklovatelná): kolik stromů ušetříme bez potřeby bankovek, kolik kovu nebude muset být vyrobeno (a předtím vytěženo) ve světě bez obtěžujících a těžkých mincí. NFC Vám navíc třeba může otevřít zámek u domu či hotelového pokoje, zvládlo by i nastartovat auto.
Co může být zneužito, to obvykle dříve či později je zneužito. Co je nejstrašnější, že spoustě lidí ani toto poznání nevadí a necítí potřebu říct: Do toho, co dělám, nikomu nic není, pokud na tom není nějaký striktně vymezený veřejný zájem!
Fascinuje mě, kolik lidí tomuto kultu pohodlí podlehlo a nedomýšlí jeho důsledky. Argumentují technologickým pokrokem, mezi fyzickým oběživem a platební kartou je pro ně stejný rozdíl, jako mezi starodávným mechanickým počítadlem a elektronickou kalkulačkou. Technologický pokrok nejde zastavit. Navíc přináší mnohé další veřejné blaho: digitalizace měny umožňuje mnohem efektivnější boj proti organizovanému zločinu, praní špinavých peněz, terorismu. Jde vysledovat podezřelé transakce, vše je evidováno, v reálném čase i ex post analyzovatelné a odhalitelné. Zabráníme daňovým únikům. A kdo je čistý, ten se přece nemá čeho bát. Technologický pokrok, pohodlí, posílení zákonnosti a spravedlnosti. Kdo by proti tomu mohl něco mít? Takový člověk má buď nečisté úmysly nebo je to nenapravitelný staromilec podobný bláznovi, hájícímu kdysi cestování koňskými povozy oproti výhodám železnice.
Stará zkušenost říká, že v životě je vždycky něco za něco. Ekonomové používají anglický výraz "trade off". Jako bychom ztráceli smysl pro pochopení toho, co za co vyměňujeme, když všechno podřizujeme měřítku pohodlí a zdánlivě nezpochybnitelné transparentnosti. V případě lpění na naprostém zrušení hranic nevědomě likvidujeme schopnost státu plnit svou vnější bezpečnostní roli. Důsledky si uvědomíme při první vážnější bezpečnostní krizi. V případě naivního souhlasu s kompletní digitalizací ekonomiky se zároveň kompletně vzdáváme principu nedotknutelnosti soukromí v oblasti ekonomických vztahů. Každým krokem na trhu zanecháme digitální stopu, veškeré naše individuální rozhodování a konání v oblasti směny je monitorováno. Co může být zneužito, to obvykle dříve či později je zneužito. Co je nejstrašnější, že spoustě lidí ani toto poznání nevadí a necítí potřebu říct: Do toho, co dělám, nikomu nic není, pokud na tom není nějaký striktně vymezený veřejný zájem!
Takovým lidem ze zoufalství dávám analogický příklad: Existuje přece problém domácího násilí, sexuálního obtěžování. Proč neumístit povinně do všech příbytků a dnes soukromých prostor kamery a mikrofony, s patřičnou paměťovou kapacitou. Společnost by měla jasné důkazy, sofistikovaný software by dokázal vyhodnotit monitorované dění a přivolat obětem pomoc dokonce v reálném čase. A že byste se museli nechat natáčet i v intimních okamžicích? Proč ne. Vždyť kdo nedělá nic nezákonného, nemá se čeho bát...
Zatím na řadu lidí takový příklad zabere a začnou přemýšlet. Zatím.