Inflace: epizoda, či dlouhý seriál?

Lednová statistická čísla o vývoji ekonomiky vzbudila pozornost. Cenová hladina meziročně vzrostla o 17,5 procenta, inflace ve srovnání s loňským prosincem dokonce zrychlila. Česká národní banka okamžitě přispěchala s ujištěním, že vysoké číslo je v souladu s prognózou. Na vině je prý ukončení úsporného tarifu pro domácnosti ve formě příspěvku na energie. ČNB nadále předpokládá výrazný pokles inflace, která by koncem letošního roku měla klesnout k hranici dvouciferných hodnot a v průběhu roku 2024 dokonce někam k pouhým dvěma procentům. Jak bývalo zvykem říkat za minulého režimu, "výhledově" je tedy budoucnost naší ekonomiky "růžová", ačkoliv z úspor obyvatelstva inflace v posledních několika letech ukousla podstatný kus. Lze však těmto optimistickým prognózám věřit?

Je-li tedy naše inflace multifaktoriální, a kromě růstu cen energií ji způsobuje i rozvrat veřejných financí státu, nemůže se řešení problému obejít bez výrazných úsporných opatření ve sféře veřejných financí. Jinak hrozí, že inflace nebude krátkodobým jevem, nýbrž dlouhodobou ekonomickou poruchou.

Jak už to bývá (epocha sociálních sítí tuto skutečnost jen posiluje), ve veřejném prostoru se často vášnivě diskutuje spousta témat nedůležitých, podstatné věci často zůstávají na okraji zájmu. U inflace je rozhodující spor o její příčiny, který se na stránkách médií vede s mnohem menším důrazem, než by bylo třeba. Mainstreamové vysvětlení inflace, podporované často rétorikou vlády i národní banky, vidí jako její hlavní příčinu válku na Ukrajině a sekundární efekty, které přinesl růst cen energií. Nemám v žádném případě v úmyslu zpochybňovat, že tento faktor hraje v posilování inflačních tlaků roli, otázkou je, jak velký podíl na celém fenoménu má a zda existují i faktory jiné. Každý, kdo i jen z rychlíku sleduje vývoj evropské i české energetiky v souvislosti s podporou obnovitelných zdrojů tuší, že růst cen energií začal podstatně dříve než ukrajinská válka, má kořeny v podpoře obnovitelných zdrojů v minulosti, dnes akcelerované tzv. Green Dealem. V každém případě je tedy inflace multifaktoriální jev, ani zde však hledání jejich příčin nekončí.

Nejpodstatnější spor se totiž odehrává mezi interpretací příčin inflace, jak je vidí vláda či ČNB, a standardní teorií příčin inflace, ze které vychází např. bývalý prezident Václav Klaus. Stejně jako v lékařství platí, že v krizových situacích není vždy důležité, jestli je nám lékař sympatický, ale spíš to, zda učiní správnou diagnózu příčin choroby a poté nasadí efektivní léčbu, i v ekonomice platí, že politické sympatie či nesympatie nejsou dobrým rádcem při hodnocení argumentace o příčinách ekonomických problémů. Ty Klaus vidí v kombinaci rozpočtových a měnových "excesů", tj. v akceleraci schodku státního rozpočtu v posledních cca čtyřech letech a v chybách měnové politiky národní banky. Hlavní proud ekonomické teorie přitom příčinu inflace skutečně vidí primárně v nadměrném růstu peněžní zásoby, tedy v situaci, kdy mezi lidmi je více peněz, než odpovídá produktu, generovanému ekonomikou. Tento fenomén mohlo logicky posílit i kovidové období, kdy firmy nemohly produkovat, vláda však přesto lidem posílala peníze i "bez práce". Je-li tedy naše inflace multifaktoriální, a kromě růstu cen energií ji způsobuje i rozvrat veřejných financí státu, nemůže se řešení problému obejít bez výrazných úsporných opatření ve sféře veřejných financí. Jinak hrozí, že inflace nebude krátkodobým jevem, nýbrž dlouhodobou ekonomickou poruchou.

Poslední kroky vlády, tj. ohlašovaná nutnost zásadních rozpočtových úspor naznačují, že si začíná být vážnosti problému vědoma. Nechme nyní stranou, zda první vlna nápadů na řešení (omezení valorizace důchodů či zvýšení odvodů OSVČ) je správnou cestou. Nejsem o tom přesvědčen, alespoň však končí doba ignorování problému, který má kořeny zejména v posledních letech vlády Andreje Babiše. Ani Fialova vláda však dosud nenašla k radikálním řezům odvahu. Státní rozpočet, který byl ještě kolem roku 2018 takřka vyrovnaný, se za pouhé dva roky poté ocitl ve schodcích kolem čtyř set miliard. Je nejvyšší čas s tímto probléme roztáčejícím inflaci něco dělat.