Jitrnice, kterou svět neviděl

Vzpomínáte, jak si v pohádce Obušku z pytle ven pochutnal hladový potulný muzikant na neviditelné jitrnici? Nabídl mu ji lakomý hostinský v domnění, že ho převeze, ten však sehrál pantomimu pojídání virtuální jitrnice tak věrohodně, že mu ji nakonec hostinský záviděl. Takovou neviditelnou jitrnici předhodili v minulých dnech veřejnosti novináři v podobě aféry o dolarech, poslaných údajně těsně po revoluci Václavem Klausem do SSSR. Sami novináři tuto jitrnici považovali za pravou, ve skutečnosti se však ukázalo, jak málo si řada lidí pamatuje komunismus a že spousta mladých se o tomto režimu ve škole nedozvěděla skoro nic.

...ve skutečnosti se však ukázalo, jak málo si řada lidí pamatuje komunismus a že spousta mladých se o tomto režimu ve škole nedozvěděla skoro nic.

Takže malé připomenutí: Za komunismu se ekonomika plánovala, ceny nevznikaly na trhu, ale určovaly se administrativně. Socialistické měny nebyly součástí mezinárodního měnového systému a nebyly světově směnitelné. Existoval státní devizový monopol, oběh československé měny v zahraničí byl zakázán (v zahraničí byste za ni ale stejně nic nedostali). Mezinárodní obchod jako takový řídil opět stát. Byli jsme součástí tzv. "Rady vzájemné hospodářské pomoci" socialistických zemí. Zahraniční obchod RVHP byl o tom: Já ti pošlu ropu, uhlí, ty mě auta. Byl to jakýsi centrálně plánovaný a mezistátně koordinovaný barterový obchod ke krytí děr jednotlivých socialistických ekonomik. K účtování tohoto "obchodu" sloužil tzv. převoditelný rubl, co však nebyla reálná měna. Nebyl konvertibilní ve vztahu k světovým měnám, nešlo ho proměnit na dolary, kdekoliv jinde za něj cokoliv koupit. Když měl někdo bilanci pozitivní, neboli měl-li kladný zůstatek v těchto rublech, mohl za to nechat dovést něco z jiné komunistické země. Operace se odehrávaly na bázi clearingu mezi státními obchodními bankami (u nás ČSOB) a centrální bankou RVHP. Koncem osmdesátých let se však stalo, že ekonomiky některých socialistických kolabovaly, ocitaly se na prahu hyperinflace a výroba se hroutila. Neměly ve výměnném obchodě co nabídnout a začal jim vznikat "dluh", negativní saldo. V takové situaci se vůči nám ocitl SSSR a Adamcova poslední komunistická vláda to vyřešila tak, že poskytla SSSR "úvěr", což fakticky znamenalo jen toto: Budeme vám dodávat, i když vy nám na oplátku nedodáváte, našim podnikům zaplatíme sami. Dáme vám několik let, abyste to uvedli do pořídku. Nikam tedy žádné peníze neodešly, tím méně dolary. Naše podniky tehdy byly schopné vyrábět něco, o co měly ještě jakž takž zájem socialistické ekonomiky, na Západ však zboží převážně exportovat nešlo. Výroba byla jednostranně orientovaná na socialistické země a třetí svět, vývoz na západ tvořil méně než deset procent exportu. Šlo tedy o jediné: nenechat podniky padnout.

Sametová revoluce byla založena na principu právní kontinuity. Hlavním nositelem tohoto principu bylo prvotní Občanské fórum v čele s Václavem Havlem. Právní kontinuita včetně kontinuity mezinárodních závazků byla základním rysem této společenské změny. V té době bylo na našem území více po zuby ozbrojených sovětských okupantů, než kolik mužů má dnes celá Armáda ČR. Poslední okupanti opustili zemi až v polovině roku 1991. RVHP s celým popsaným systémem obchodu zaniklo až v druhé polovině roku 1991. Teprve v červenci 1991 zanikl vojenský pakt komunistických zemí -Varšavská smlouva. Teprve se začátkem roku 1991 dochází k liberalizaci cen a liberalizaci zahraničního obchodu. Do Mezinárodního měnového fondu vstoupilo Československo v září 1990, plně konvertibilní se však koruna stala až v roce 1995. Hlavním hybatelem opuštění systému centrálně plánované ekonomiky a liberalizace zahraničního obchodu byl jistý Václav Klaus.