Karibská krize a politické elity

Když stál v polovině minulého století svět na pokraji jaderné krize, vedli se mj. polemiky, jak osobnosti lídrů obou tehdejších znepřátelených táborů (svobodného světa, komunistického bloku) ovlivnily, zda se najde mírové řešení či zda svět zabředne do bahna nukleárního konfliktu. Východiska nebyla nikterak radostná. Na jedné straně stál vůdce z lidu s mužickými manýry, který sice odzátkoval tajným projevem konec stalinské éry, na světovém kolbišti se však projevoval buransky mlácením botou do stolu na půdě OSN. Na druhé straně stál nepochybně inteligentní a ambiciózní, ovšem zároveň zhýčkaný a neduživý synek z rodiny s podivnou podnikatelskou minulostí, egomaniak a sukničkář s tváří symbolizující příchod nové generace a ducha šedesátých let. Balancování na ostří žiletky přesto svět tehdy ustál, na dlouho však zůstalo v myslích přemýšlivých jedinců vědomí, jak fatální důsledky mohou mít rozhodnutí a kvality politických elit v takto krizových momentech a jak důležité je mít v čele odpovědné státníky, nikoliv nezodpovědné šílence či průměrné nicky.

O tom, že jedinci, kteří ztratili smysl pro realitu, jsou schopni všeho, tedy že zoufalí lidé dělají zoufalé věci, nás dějiny už přesvědčili několikrát. Neradi odcházejí jako jediní poranění a rádi spolu do jámy stahují co nejvíce ostatních, třeba celé národy.

Aniž bych chtěl malovat čerta na zeď, vývoj situace kolem ukrajinské války naznačuje, že nám hrozí podobně "úzké místo" mezinárodního vývoje. Neúspěchy na válečném poli přivádějí Vladimíra Putina do kouta, mobilizace je prvním projevem snahy vývoj obrátit. O tom, že jedinci, kteří ztratili smysl pro realitu, jsou schopni všeho, tedy že zoufalí lidé dělají zoufalé věci, nás dějiny už přesvědčili několikrát. Neradi odcházejí jako jediní poranění a rádi spolu do jámy stahují co nejvíce ostatních, třeba celé národy. Verbální spálená země se stává skutečně spálenou zemí. S jakým personálním vybavením se blížíme k tomuto úzkému místu mezinárodního vývoje?

V čele svobodného světa stojí verbálně razantní, ale přestárlý státník, který občas jeví příznaky mentální dysfunkce. Politické elity evropského západu také nevykazují manažerské, negociační a strategické schopnosti. Fatální selhání na poli energetické strategie to dokládá nejlépe. Pragmatické a negociační schopnosti na mezinárodním poli dnes vykazují spíše vůdci jiných zemí, než zástupci svobodného světa. A ve svém parciálním zájmu. Jeden můj přítel ale realisticky v takových situacích říká: Život není to, co chceme, nýbrž to co máme. Nezbývá nám, než co nejlépe hrát s těmito kartami. Pokusit se v elitách probudit poslední zbytky smyslu pro odpovědnost, neztrácet naději a věřit, že bezvýchodná situace jako už mnohokrát vygeneruje pár schopných vůdců, kteří svět provedou mezi Skyllou a Charybdou. P.S. Laskavý čtenář si možná všiml, že jsem se dnes záměrně rozhodl nekomentovat výsledky komunálních voleb. Neuměl bych to jinak, než bez servítků vůči žádné ze stran. Tak to raději nechám na později, dokud se jedná.