Když nad Prahou v létě sněží

O polemiky kolem globálního oteplování tentokrát opravdu nepůjde. Koks má v Praze dlouhou tradici. Tedy kokain. Patřil neodmyslitelně k životnímu stylu prvorepublikové umělecké bohémy, hvězdný Hugo Haas s ním skončil teprve tehdy, kdy po mnoha avantýrách zakotvil v manželství s ruskou šlechtičnou Marií von Bibikoff.

Aspoň v něčem tedy na první republiku navazujeme. Metropolí koksu u nás je neotřesitelně Praha a v posledních letech v ní sněží (řečeno s aktérem známé mediální kauzy) stále častěji. Čeština svou unikátní flexibilitou přinesla dokonce novotvar, kdy jedinec o sobě samém prohlásí, že "sněží", tj. jede lajny a dívá se na svět euforickým pohledem rozšířených zorniček. V obchodních kruzích se hojně mluví o tom, ve kterých silných a vlivných firmách, finančních skupinách či právních kancelářích zrovna frčí koks nejvíc a kdo byl na posledním jednání "sjetej jak paprika".

Ze sféry byznysu nám minulý týden koks přeskočil do politiky. Parta pražských šíbrů s jejich zlínskými loutkovodiči byla při bujarých večírcích s lehkými děvami odposlechnuta policií při diskusích, při nichž by i Josefina Mutzenbacherová zčervenala ke kořínkům vlasů. A protože žijeme v zemi, kde se obsah důvěrných dokumentů z trestních řízení simultánně publikuje v bulváru, mohla si celá veřejnost seznámit s názory pražské smetánky na otázku, sliznice kterých tělesných otvorů je na aplikaci kokainu nejvhodnější.

Co čert nechtěl. Aktéry této divoké aféry jsou představitelé partaje, která pravidelně soutěží o pozici nejvyššího strážce odkazu pravdy a lásky a jejíž představitelé tráví nejvíce času focením selfíček s lavičkami Václava Havla. Do marketingově pracně vystavěného stanu jim teď zateklo obrovskou dírou, proraženou kamarádšoftem s lidmi z galerky kolem Radovana Krejčíře. A novináři, velebící stranu dosud jako morální maják, okamžitě přehazují výhybku a píšou hluboká zamyšlení o tom, že seskupení možná aféru vůbec nepřežije.

I v tradičních stranách jsou lidé slušní, méně slušní a gauneři. Po průšvizích gaunerů však zůstane stále něco podstatného, v čem stojí za to pokračovat. Je to politický program, ideje a lidé, kteří jim věří.

A právě tady bychom se měli zastavit, opustit bulvární kolorit a zamyslet se. Rozšířit si zorničky a úhel pohledu lze totiž i bez koksu. Jak je možné, že lze v tak krátkém čase zaznamenat volební úspěch, vymazat takřka koaličního partnera (Piráty) ze Sněmovny a po jediné aféře v očích médií shořet jako papír?

Od jisté doby vstoupily do našeho politického systému subjekty, které nejsou postaveny na idejích či politickém programu, nýbrž jen na tom, že chtějí být "čistší", morálnější, poctivější než stávající politika. Zároveň je takřka pravidlem, že se dříve nebo později ukáže, že u zrodu takových subjektů stál někdo z nejprovařenějších kmotrů. Deziluzi střídá další kolo stejného scénaře a nové zklamání. Kdy už konečně přijdou ti skutečně morální?

Možná je načase si přiznat, že v samotném základu tohoto konceptu je omyl. Lidská společnost se mění jen velmi pomalu a setrvačnost vykazuje i její sociologický morální profil. O co je ten který projekt dobově konjunkturálnější, o to větší pravděpodobnost je, že na vlnu poptávky nenaskočí ti morální, ale spíše konjunkturalisté. I v tradičních stranách jsou lidé slušní, méně slušní a gauneři. Po průšvizích gaunerů však zůstane stále něco podstatného, v čem stojí za to pokračovat. Je to politický program, ideje a lidé, kteří jim věří. Subjekty, které žádný program a ideje nemají, se po prvním větším průšvihu ukážou (slovy klasika) jako "falešné a prázdné".