O německé chybovosti...

Často se teď diskutuje, jak mohli Němci udělat takové fatální strategické chyby v energetice. Chyby, které zásadně hospodářsky poškozují spoustu dalších států, velkou část Evropy. A nejen hospodářsky: mají konsekvence zahraničněpolitické, strategické a obranné, včetně přímé provázanosti s probíhající válkou za humny. Odpovídá se na to vtipnou zkratkou: Němci nedělají malé chyby. Je vtipná, trefná, přesto málo říká k tomu PROČ. Nemám na to jasný hotový názor, dodal bych ale dva střípky do mozaiky, které jsou kontroverzní, mě však jaksi do kontextu zapadají a dávají smysl:

1. "Doublethink" - několikrát jsem v Německu zažil, jak velkou, až šokující roli hraje princip dvojího myšlení - soukromého a veřejného - v německé politice a veřejném životě. Seděl jsem třeba v době řecké dluhové krize večer v hospodě s docela významnými činitely CDU a ti naprosto otevřeně mluvili, jak je iracionální, šílené a zvrácené sanovat dlouhodobě špatné hospodaření Řecka finančními injekcemi. Další den ráno měli oficiální stranické jednání, a tam titíž mleli fráze o zodpovědnosti za Evropu, solidaritě a nutnosti podpořit Řeky za každou cenu. Na více podobných případech jsem pochopil, jak stále obrovskou roli hraje v německé společnosti "oficiální státní ideologie". V ekologii je to "Energiewende" a když se v Německu rozjede nějakým směrem ideologický vlak, který definuje velké cíle a národní odpovědnost, má takový vlak strašnou setrvačnost a než se zastaví, škody mohou být obrovské.

2. Nemůžu pořád pustit z hlavy ten výjev přehlídky Bundeswehru na rozloučenou s Merkelovou - s loučemi, uniformami a helmami tak nápadně připomínajícími jisté časy. Spousta chytráku tehdy říkala šokovaným: v tom nemůžete vidět Wehrmacht, to jsou daleko starší atributy prušácké tradice, rituály, které nacisti zneužili, ale které samy o sobě špatné nejsou. Ok. Nechci psát zjednodušující soudy a hledat nějaké konspirační zkratky s prvoplánovitými paralelami s dobou války. Konstatováním, že má něco starší základ, ta analýza ale skončit nemůže. Jaký tedy? Vyrovnání se s minulostí je tak silný prvek německé poválečné historie, že nechci zpochybňovat autenticitu rozejití se s dobovými zvěrstvy. Přesto však v té přehlídce cítím jakousi podvědomou freudovskou rovinu, kterou známe u našich komunistů. "Cíle byly správné, ale způsob provedení úplně špatný".

Tentokrát jsme to dokázali - humanisticky, demokraticky, kultivovaně. Vina je odčiněna.

 Z té přehlídky jsem měl pocit: Armáda děkuje Velké kancléřce, která dovršila proces, kdy se Německo stalo dominantní silou Evropy, ovládá jí, a může to dělat vysoce humánně a bez jediného výstřelu. Podařil se také kultivovaný Drang nach Osten, bez války jsme hospodářskou jedničkou kontinentu a díky smlouvám můžeme využívat východ jako surovinovou základnu našeho hospodářství...Tentokrát jsme to dokázali - humanisticky, demokraticky, kultivovaně. Vina je odčiněna. Vím, že je to silná káva, ale nemohu se této podprahové linky zbavit.Na tomto pozadí mi připadá zaslepenost a možnost udělat tak velké chyby pochopitelnější.