Testování, návrat do škol a role premiéra

Nebudu se pouštět do celkového hodnocení testování dětí jako podmínky možnosti jejich návratu do škol. Sleduji, jak tuto otázku řeší maminky a celkem chápu, že zejména v případě nejmenších dětí řeší, jestli si dovedou představit, že systém s dětmi něco takového provádí. Nebudu ani řešit jiné důležité aspekty: Jaká je průkaznost antigenního testování, jak smysluplnost tohoto systému ovlivňuje faktor samotestování dětí...Už vůbec se nebudu dotýkat zásadní otázky, zda existuje prokazatelná souvislost mezi otevřením škol a zrychlením šíření nákazy. Budiž, vezměme pracovně toto testování jako fakt, přijměme ho. Představme si, že z hlediska použité metody je testování racionálně zorganizováno a dává proto relevantní výsledky.

Zavedení podmínky testování dětí pro otevření škol by mělo představovat "smlouvu" mezi vládou a společností. Trade-off, tj. něco za něco. Když už mám souhlasit se zapodmínkováním standardních věcí života (tj. třeba toho, že děti mají chodit do školy), měla by tato být podmínka všeobecná a"binární". Nula a jednička. Máš negativní test, můžeš do školy, nemáš, nemůžeš. Ostatně jsou-li testy vypovídající (má-li vůbec smysl je aplikovat), měly by riziko nákazy skutečně eliminovat na úroveň statistické bezvýznamnosti. Testování by mělo znamenat pro VŠECHNY děti a rodiče symbolickou zprávu: za této podmínky se život vrací k normálu. Cenou za nepohodlí je normalita.

Stav, který byl nyní v naší zemi nastolen, je promítnutím chaosu v myšlení a řízení premiéra Andreje Babiše do fungování statisíců rodin.

To bychom ovšem nesměli žít v České republice, řízené géniem mikromanagementu Andrejem Babišem. Zavedení testování jako parciálního prvku, kdy velká část předškoláků stále nemůže vůbec chodit do mateřské školky, kdy děti ze základek se střídají po sudých a lichých týdnech, kdy velká část středoškoláků do školy opět nemůže chodit vůbec, tedy hybridní systém, který stanoví podmínku testování jen části dětí, velkou část z nich však nadále vylučuje ze vzdělávacího procesu, je dokonalým symbolickým vyjádřením naprosté nekompetentnosti a totální chaotičnosti této vlády. V první řadě pak toho, že ten, kdo by měl dohlížet nad systémovostí a konzistentností vládního rozhodování, tj. premiér, je nezpůsobilý tuto funkci vykonávat, taková funkce naprosto přesahuje jeho schopnosti. Stav, který byl nyní v naší zemi nastolen, je promítnutím chaosu v myšlení a řízení premiéra Andreje Babiše do fungování statisíců rodin.

Dovedete si představit, pane premiére, že některé rodiny mají více dětí různého věku? A že nyní třeba některé školáky musí vozit do školy denně, jiné jednou za čtrnáct dní, předškolní dítě však musí zůstat nadále doma a i o středoškoláka se musí někdo postarat, protože si oběd ještě neuvaří? A přitom všem rodiče musí pracovat a živit rodinu?

Kamarádka popsala tuto situaci prostřednictvím metafory o žábě, která se nechá pasivně uvařit v hrnci s vodou. Bude vizitkou tohoto národa, co všechno si ještě nechá líbit, aniž by masově a hlasitě protestoval. Necháme na sobě dříví štípat, protože nás ovládl strach?