Zdravý rozum a nepřátelé svobody

Médii hýbe kauza olomouckých bytových družstev. Město před více než dvaceti lety řešilo průšvih jednoho projektu bytové výstavby. Ten byl spojen primárně s jednou politickou stranou, která by měla mít ve vínku schopnost vyznat vinu ("má vina, má veliká vina"), ale celkem podle předpokladů kolem tohoto průšvihu po léta významně mlčí. Moje politická strana byla v tu dobu v opozici. Průšvih se kolem roku 2000 vyřešil mj. dohodou s nájemníky, ti si měli stát vlastníky bytů tak, že si je "koupí" formou dlouhodobého placení nájmu. Dvě desetiletí nyní uplynuly, lidé se právem dovolávají svého vlastnického práva, situace je ale komplikovaná, změnil se právní řád, platnost původních smluv není jasná a už dlouhé měsíce trvá nedůstojná tahanice, kolem níž zároveň bují politický boj koalice s opozici. Zastupitelé mají obavu, že by mohli být za převod bytů "za hubičku" trestně stíhání, lidé se cítí podvedeni, protože si přece své byty už zaplatili. Třetí říkají, že když někdo celou operaci zpochybní, není jasné, jak soud rozhodne, protože existují pochybnosti o platnosti původních smluv. Právníci hledají co nejbezpečnější právní konstrukci, zastupitelé sbírají odvahu k rozhodnutí (což v poslední době není právě obvyklá vlastnost komunálních politiků).

V nastalém zmatku a osočování si nikdo není schopen položit základní otázku: Pakliže se všichni shodují, že je morálně správné splnit dávný závazek a byty lidem, kteří si je za dlouhá léta zaplatili, převést, PROČ je tak těžké to rozhodnout? Proč je tak obtížné, aby samospráva udělala morálně správné a spravedlivé rozhodnutí? A kdo způsobil, že to je tak těžké, že to takřka nelze, nebo jen s velkou mírou odvahy a rizika? Není absurdní, že existují nějaké důvody, které fatálně komplikují spravedlivé a správné rozhodování?

Nejhlasitějšími kritiky současného stavu jsou ti, kteří vždy v minulosti prosazovali pod praporem protikorupčního boje omezování pravomocí demokratických institucí.

PROČ tedy? Ten příběh bude znít trochu jako dávný mýtus. Bývaly po demokratické revoluci časy, kdy samospráva byla jedním z pilířů demokratického systému. Zřizují si ji přece lidé, aby prostřednictvím svých zástupců rozhodovali důležité věci ve své obci. Tato samospráva má tím pádem autonomní právo o těchto zásadních věcech rozhodovat a zpovídá se ze svých rozhodnutí občanům ve volbách. Ti posoudí, zda konala odpovědně v jejich zájmu. Porevoluční samosprávy měly možnost např. rozhodnout, že je lepší lidem, po desetiletí za komunismu bydlícím ve státních bytech, tyto byty levně převést do vlastnictví, aby si je sami za své peníze opravili a udržovali. Že je to výhodnější pro obě strany, město i jeho obyvatele. Samospráva měla možnost převést zanedbanou budovu v okrajové části města za korunu místním skautům, aby si jim mohli svépomocí opravit a nemuseli městu platit nájem, který by jim stejně muselo z druhé kapsy dotovat. Samospráva mohla udělat desítky a stovky rozhodnutí, při nichž zohledňovala komplikované předivo veřejných zájmů, u jiných případů postupovat čistě tržně a rozhodovat se jen dle nejvyšší cenové nabídky. Každé právo se dá samozřejmě zneužít, mohli se najít politici, kteří něco za hubičku prodali svým kamarádům. Od toho tady byla ale policie, aby takový klientelismus odhalila a stíhala.

Proti tomuto porevolučnímu pojetí samosprávy však vystoupili svatí bojovníci za lepší svět. Protikorupční revolucionáři, majitelé pravdy a soudci morálky ostatních. Takové právo přece samosprávě nemůžeme ponechat! Co když bude rozhodovat chybně (tj. jinak, než si myslíme MY) a lidé je znovu zvolí? Lidé jsou přece omylní a nemůžeme jim dát takovou důvěru, aby jejich demokratická volba měla rozhodující slovo. Musíme samosprávu omezit! Rozhodneme zákonem, jak přesně musí postupovat, když nakládá s majetkem. Nadále ho bude moci prodávat jen za cenu obvyklou (tj. tržní), a učiní-li to jinak, musí to řádně zdůvodnit, protože jinak okrádá městský rozpočet. Tím, kdo řádnost zdůvodnění posoudí, nebudou nadále voliči, nýbrž státní zástupci a policie. Báječný nápad byl prosazen za všeobecného potlesku, spousta nesouhlasících raději mlčela, než by byla označena za "korupčníky".

Od té doby se samosprávy bojí rozhodovat podle svého hlubokého přesvědčení a mementem jsou jim desítky případů zastupitelů, kteří byli dlouhá léta stíhání za to, že údajně způsobili obci škodu tím, že při nakládání s majetkem nedosáhli nejvyšší cenu. Co na tom, že po mnoha letech útrap byli většinou osvobozeni.

Nebyl ten původní svět samosprávy, založený na demokracii, principu svobody a odpovědnosti NORMÁLNÍ? V něm by dnes zastupitelé mohli prostě konstatovat, že cítí přes všechny nedokonalosti minulých rozhodnutích jasný závazek splnit, co bylo před lety slíbeno a byty převést. A z tohoto postupu se zpovídat voličům. Je historickou ironií, že tuto rovinu problému si dnes už takřka nikdo neuvědomuje. A nejhlasitějšími kritiky současného stavu jsou ti, kteří vždy v minulosti prosazovali pod praporem protikorupčního boje omezování pravomocí demokratických institucí. Ve skutečnosti sklízíme plody jejich díla - díla nepřátel svobody a demokracie.